EMOČNÍ TERAPIE

Terapeut je průvodcem klienta, který ve svém podvědomí vyhledává věty, myšlenky, které mu nejsou příjemné, které mu "vadí", ať už fyzicky nebo emočně,
např. vadí mi to, mám vztek, je mi to líto, mrzí mě to, jsem smutný, žárlím, hněvám se... píchá mě v zádech, bolí mě hlava, mám stažený žaludek...

Jde o aktivní vyhledávání a odstraňování bloků (nebo programů, chcete-li), které nám ubližují. Mám-li z čehokoliv ve svém životě nepříjemné pocity (emoce nebo tělesné), jsou to MÉ pocity.
Já jsem ten, komu to vadí, já jsem ten, kdo má problém.

Jakákoli situace není sama o sobě dobrá ani špatná, je neutrální. Teprve naším pojmenováním - tedy po myšlence - se připojí nepříjemné či příjemné pocity, anebo zůstanou neutrální, podle toho, jakou myšlenku si svobodně zvolím.
Když mám nepříjemný pocit, že se na mě někdo ošklivě dívá, tak ten dotyčný je v pohodě, on se prostě podíval mým směrem a vůbec netuší, co si myslím, natož, jestli je mi to příjemné, či nikoli.

Výhodou u této terapie je, že odstranění nepříjemných pocitů spojených s čištěnou myšlenkou je trvalé. :-) Nevýhodou je, že pokud chceme, aby bylo odstranění trvalé, musíme jít do příčiny, do dětství. Jen odstraněním skutečné příčiny - nalezením první situace, kdy negativní myšlenka vznikla, a jejím vyčištěním - se navždy zbavíme věty, kterou jsme doposud v různých obměnách žili, jako:
nemůžu si to dovolit, musím si to zasloužit, bojím se, že umře.

Když je vyčistíme, zbavíme se jich, přestaneme je žít. Ale ruku na srdce, ne každý je ochoten třeba jen připustit, že má problém. Tato metoda NENÍ vhodná pro každého. Je na klientovi, zda se podaří vyčistit bloky, které ho trápí. Bez záměru to prostě nejde.

Tráva je zelená 
aneb Proč je důležitý záměr 


Představme si modelovou situaci, kdy nám vadí, že je tráva zelená. Chtěli bychom raději růžovou, to dá rozum :-) 

Terapie bude probíhat takto: 
1) stanovíme si záměr, který musí být formulován v přítomném čase a být kladný. Záměr je cíl, kterého chceme terapií dosáhnout, asi jako: 
Teď tady na sobě zamakám a až to skončí, budu milovat trávu (bez ohledu na to, jakou má barvu).
Představím si tedy sebe sama v situaci, kdy už je ta terapie za mnou a už SE DĚJE její výsledek, tj. Miluji trávu. - a právě to je záměr. - MILUJI TRÁVU.
Podmínkou u záměru je, že ho musíme opravdu "cítit", být skutečně o něm předvědčeni, jinak nefunguje. 

2) Přijetí skutečností, které nás trápí, jako nezměnitelné, mnou neovlivnitelné, jako: 
Nemůžu změnit barvu trávy, je zbytečné, abych se tím trápil. 
Přijímám, že je tráva zelená, jako mnou nezměnitelnou skutečnost. Bez ohledu na to, co udělám, jak moc se budu snažit, tráva je a bude zelená. 

3) Odpuštení sobě, že jsem se tím trápil, že jsem si ubližoval na těle a na duši tím, že jsem si vyčítal něco, s čím nemohu nic udělat. Odpuštění druhým, že udělali něco, čím jsem se trápil, v tomto případě: 
Odpouštím ti, že jsi zelená. 
Odpouštím si, že jsem se tím trápil.